Architektura postavená na dřevě, kameni, vápenných/hliněných omítkách a skle vytváří prostředí, které respektuje fyziologii i psychiku člověka. Dřevo na podlahách přirozeně vytváří pocit tepla a útulnosti, je příjemné na dotek i pro chůzi a svou strukturou navozuje pocit blízkosti přírodě, zatímco kámen funguje jako tepelná akumulace, která stabilizuje teplotu interiéru v průběhu dne. Hliněné/vápenné omítky vyrovnávají vlhkostní výkyvy, váží pachové látky a podporují tak zdravé vnitřní mikroklima bez nutnosti úpravy povrchů. Velkoformátové skleněné plochy přivádí do interiéru denní světlo, které je klíčové pro cirkadiánní rytmus a psychickou pohodu obyvatel.

Povrchová úprava dřevěných konstrukcí přírodními oleji a vosky namísto syntetických laků a nátěrů zásadně snižuje emise těkavých organických látek (VOC) do vnitřního ovzduší. Minimalizace chemických přísad, lepidel a průmyslových pojiv ve stavebních materiálech přímo souvisí s nižším výskytem respiračních a alergických obtíží. Volba přírodních, nezpracovaných materiálů tak není jen estetickým či ekologickým rozhodnutím, ale především investicí do dlouhodobého zdraví lidí, kteří v daném prostoru žijí.