Slovo biofilie bylo poprvé použito Erichem Frommem k popisu psychologické orientace bytosti přitahované ke všemu, co je živé a vitální. Biofilním designem rozumíme aplikaci pravidel vyplývajících z vrozeného lidského spříznění s přírodními systémy a procesy v architektuře. Kellert toto vrozené lidské spříznění systematicky rozpracoval. Vznikly tak dvě základní dimenze biofilie, z nich vycházejících šest biofilních charakteristik a 70 biofilních atributů.
První dimenzí je organická, neboli přírodní dimenze, definovaná tvarem a formou v architektonickém prostředí, která přímo, nepřímo nebo symbolicky reflektuje vrozené lidské spříznění s přírodními systémy a procesy. Druhá základní dimenze je založena na místu, neboli lokálnosti, definovaná budovami, krajinou a propojením kultury a ekosystému dané geografické oblasti.
Tyto dvě základní dimenze se dále rozčleňují do šesti biofilních charakteristik:
- Charakter okolního prostředí (barva; voda; vzduch; sluneční světlo; rostliny; zvířata; přírodní materiály; výhledy; zelené fasády; geologie a krajina; domov a ekosystém; oheň)
- Přírodní tvary a formy (botanické motivy; stromy a sloupová podpora; zvířecí motivy, schránky a spirály; kulaté, oválné, tubulární formy; klenby, oblouky, kopule; tvary bez přímých linií a pravých úhlů; simulace přírodních znaků; biomorfologie; geomorfologie; mimikry)
- Přírodní struktury a procesy (senzorická různorodost; informační bohatství; věk, změna a patina času; růst a zvětrávání; centrální bod; strukturovaný celek; ohraničené prostory; tranzitní prostory; propojené řady; integrace částí v celku; doplňující se protiklady; dynamická rovnováha a napětí; fraktály; hierarchicky organizované rozměry a měřítka)
- Světlo a prostor (přirozené světlo; filtrované a difuzní světlo; světlo a stín; odražené světlo; světelná lázeň; teplé světlo; světlo ve svém tvaru a projevu; prostornost; prostorová variabilita; prostor ve svém tvaru a projevu; prostorová harmonie; propojenost vnitřního a vnějšího prostoru)
- Vztahy založené na místě (geografické propojení s místem; historické propojení s místem; ekologické propojení s místem; kulturní propojení s místem; materiály z místa; orientace v krajině; znaky krajiny, definující formu stavby; ekosystém krajiny; integrace krajiny a ekosystému; duch místa; vyvarování se staveb bez vztahu k místu)
- Vyvinutý vztah člověka a přírody (prostor; výhled a útočiště; řád a komplexita; zvídavost a pokušení; změna a metamorfóza; bezpečí a ochrana; ovládání a kontrola; zalíbení a připoutanost; přitažlivost a krása; průzkum a objevování; informace a poznání; strach a úzkost; úcta a spiritualita)
Krajinná architektura v rámci města.
