Stavební biologie bývá charakterizována jako nauka o holistických vztazích mezi člověkem, jeho obydlím a okolím. Pokusíme-li se povahu této disciplíny přiblížit etymologickým výkladem původního termínu Baubiologie, tak se jedná o složeninu německého bau (stavba, dům) a řeckých pojmů bios (život, tvořivá a životní síla) a logos (rozum, slovo, myšlení, pojem, zákon).
Stavební biologie má interdisciplinární charakter, do něhož se promítá řada různých specializací (architektura, urbanismus, ekologie, psychologie, sociologie aj.). V širším smyslu bychom tedy mohli hovořit o oboru, který usiluje o poznávání „organismu“ stavby, respektive jeho zákonitostí a jeho „zdraví“, přičemž se snaží všechny ověřené závěry efektivně uplatňovat v praxi.
Stavební biologie kriticky poukazuje na fakt, že se výstavba stává nezodpovědnou a bezduchou, pokud člověk není v centru zájmu a chybí-li správný přístup k uspokojení potřeb pro bydlení a sociální život. Je proto nutné, aby architekt (projektant) zahrnul člověka do středu svého zorného úhlu, a to ve všech aspektech, které výše uvádíme. Architektura má za úkol přivést nás nejen ke vnímání harmonie mezi námi a okolím, ale i k harmonii v nás samotných.
Přirozené a zdravé stavění se donedávna aplikovalo také v českých zemích (např. používání kamene, pálených a nepálených cihel, dřeva, slámy, přírodních barev atd.), ale s rostoucí průmyslovou výrobou a prefabrikací se začalo používat stále více umělých materiálů. U mnoha z nich dosud nevíme, jaký je jejich vliv na zdraví člověka z dlouhodobého hlediska. U některých to dokonce již víme, a přesto nás to stále dostatečně neodrazuje od jejich používání. Jsou to například jedovaté plyny (formaldehyd, chlór, oxidy dusíku aj.), rozpouštědla, těžké kovy (olovo, kadmium), biocidy (pesticidy, insekticidy) a další. Při hodnocení kvality vnitřního prostředí v rámci stavební biologie se vychází z různých druhů měření, např. radioaktivity, elektrických a magnetických polí, prachu, zastoupení chemikálií ve vzduchu a materiálech atd.
Existuje několik typů norem, jako je ČSN, DIN, doporučení WHO, podle kterých se můžeme při výstavbě řídit. Stavební biologie vytvořila svoje vlastní doporučení (normy) pro místa dlouhodobého pobytu. Údaje v této normě jsou nastaveny tak, aby vytvořily takové prostředí, ve kterém mohou optimálně probíhat přirozené regenerační procesy. Německý specialista na stavební materiály Anton Schneider je zakladatelem Institutu stavební biologie a ekologie v Neubeuernu, který vznikl v roce 1976. V této době stanovil tzv. 25 principů stavební biologie, které jsou:
Stavební materiály a ochrana proti hluku
- Použití přírodních stavebních materiálů
- Neutrální nebo příjemné vůně bez přítomnosti jedovatých látek
- Použití stavebních materiálů s nízkou radioaktivitou
- Ochrana proti hluku a vibracím s ohledem na potřeby člověka
Vnitřní prostředí
- Přirozená regulace vlhkosti vzduchu v místnosti (pomocí materiálů vyrovnávajících vlhkost)
- Nízká a rychle klesající vlhkost v novostavbě
- Vyvážený poměr mezi tepelnou izolací a akumulací
- Optimální teplota vzduchu a povrchu stěn v místnosti
- Vysoká kvalita vzduchu díky jeho přirozené výměně
- Preference sálavého tepla pro vytápění
- Zachování přirozených radiačních polí
- Omezení umělých elektromagnetických polí
- Maximální omezení plísní, bakterií, prachu a dalších alergenů
Životní prostředí, energie a voda
- Minimalizace spotřeby energie při maximálním využití obnovitelných zdrojů
- Výběr stavebních materiálů přednostně z místních zdrojů, eliminace využívání nedostatkových nebo rizikových surovin
- Zásada nezhoršování životního prostředí
- Zajištění nejlepší možné kvality pitné vody
Prostorové uspořádání
- Zohlednění principů harmonických rozměrů, proporcí a forem
- Preference denního světla, případně umělého osvětlení s barevností odpovídající přírodním podmínkám
- Využití znalostí z oblasti fyziologie a ergonomie při vytváření a zařizování interiéru
Stavební pozemek
- Výběr stavebního pozemku bez přírodních či uměle vytvořených rušivých vlivů
- Umístění obytných domů mimo zdroje emisí a hluku
- Přirozená, decentralizovaná výstavba sídel v prostředí obklopeném zelení
- Budování osídlení, které respektuje individuální přístup, potřeby rodiny a důležitost přímého spojení s přírodou
- Výstavba, která nezpůsobuje negativní sociální dopady
